Slunečná farma - kapitola 1

26. března 2013 v 18:45 | I.L.S.
Zrzka
"Haf, haf!" Týna vzhlédla a spatřila obrovského zrzavého pudla, běžel proti ní a hlasitě štěkal, při tom mával ocasem ze strany na stranu. "Promiň mi to, ale já pudly moc nemusím" řekla Týna a snažila se zabránit tomu, aby na ní pes vyskočil.

"Pojď sem Tory, ty psisko jedno!" ozvalo se najednou ze zadní části stáje. Stála tam vysoká zrzavá holka, vlasy měla stažené do culíku svítivou zlato-stříbrnou stuhou. Oči, velké a modré jako voda ve studánce se skvěle hodily k malému, nepříliš výraznému nosu. Její rty měly barvu lesních jahod. Byla moc hezká, klidně by z ní mohla být modelka. "Ahoj! Ty jsi tady nová?" zavolala na ni Týna. "Jo, jsem tu přes zimu, abych mohla připravit svého koně na závodní sezónu. V klubu, kde ho normálně mám ustájeného, opravují halu." Řekla zrzka povýšeným tónem. "Je to čistokrevný hanoverský kůň se skvělým rodokmenem" chlubila se. Týna otevřela pusu, aby jí řekla, že u koní nejde jenom o závodění, ale zrzka ji nepustila ke slovu. "Máme už spoustu stužek a letos budeme závodit na překážkách stupně L"
"Hela, já si myslím, že kůň nemusí mít úžasný rodokmen, být čistokrevný a vyhrávat stužky, aby byl koněm. Podle mého je to kamarád." Řekla Týna. "Hm, tak to máš na to zvláštní názor. A teď mě nech, musím trénovat." Odsekla zrzka. "Takový lidi nechápu" zamumlala si Týna.
O chvíli později Týna vycházela ze sedlovny, v rukou držela sedlo, přes rameno přehozenou uzdečku, podpaží si držela kamaše a v zubech měla bičík. "Tak, Folly, vyjedeme si na vyjížďku, ale nesmíme jezdit moc rychle, venku je hodně bláta a klouže to, takže by to mohlo být nebezpečné." Řekla, když došla boxu úplně vzadu. Uvnitř stál malý hnědák a koukal na ni krásnýma očima zpod husté kštice. Netrvalo ani čtvrt hodiny a Týna s Follym už vyjížděli ze dvora. Venku bylo hezky, sluníčko svítilo a topoly, které rostly kolem cesty, po které jely, vrhaly dlouhé stíny. Po tom, co minuli zbořené stavení, jež pocházelo z doby třicetileté války a v němž se v létě pořádali hry, pro děti z tábora farmy u Cavillů, pobídla Týna Follyho do klusu. Pan Cavill byl původem Kanaďan, do Evropy se přistěhoval teprve před asi deseti lety a zabydlel se na farmě, na venkově. Slunečná stáj, tak se jmenoval klub, do kterého Týna chodila, tábory nepořádala, ale chystalo se to! Týna se zamyslela, přemýšlela nad tím, co by dělala, kdyby stáj Slunečná neexistovala. Pan Cavill koně neměl, teda, vlastně měl, prý vlastnil dva chladnokrevníky a závodil s nimi v tahu klády, ale jiné koně neměl, on choval krávy, highlandy, pochází z hor, chlupaté krávy s obrovskými rohy. "Mám prostě štěstí" řekla si pro sebe a pobídla Follyho do cvalu.
"Já tu tu holku prostě nechci!" rozkřičel se Lukáš, jeden z kluků co ve Slunečné stáji pomáhali. "Je panovačná, neustále se vychloubá se svým super koněm a ten její pes mi splašil koně! Jestli neodejde ona, odejdu já!" řekl ještě, potom vyšel z klubovny a hlasitě při tom práskl dveřmi, což vyplašilo ve vedlejším boxu stojící Etidu. "Promiň holka" zamumlal Lukáš a oddupal pryč.
"Co mu je?" zeptala se Týny její kamarádka Debbi. Dívky právě zametaly stájovou uličku a při tom si povídali o všem možném. "Nevím, ale myslím, že ho štve pudly tý zrzky" přemýšlela Týna nahlas. "Hm, možná, viděla jsem, jak mu dneska splašil Toffyho."
" Já vím, viděla jsem to taky, málem z Toffíka sletěl" zasmála se Týna. "To by bylo, aby Lukáš spadl, zrovna teď, před závody, když všude rozhlašuje, jak proti němu nikdo nemá šanci" Debbi Lukáše moc v lásce neměla, on se totiž nebál říkat věci přímo, například o Kaspointovi, Debbiině oblíbeném koni říkal, že je to "malej chlupatej zmetek"
Dívky dokončily zametání a vydali se za trenérkou Terezií, aby jim dala pokyny k další práci. V klubovně ale nebyla. "Hele, Terka zrovna trénuje skoky se Simonem" ukázala Týna z okna, které vedlo přímo do kryté jízdárny. Jejich vysoká, blonďatá trenérka právě naváděla svého vysokého tmavého hnědáka k vysoké překážce uprostřed jízdárny. Simon se odrazil, přelétl nad příčkami a silnýma předníma nohama lehce doskočil na druhé straně, pak dopadly zadní nohy a kůň odcválal. "No není to nádhera?" Zeptala se Týna své kamarádky. "Podle mě je to jen nebezpečné" otřásla se Debbi. Skoky neměla ráda od té chvíle, kdy byla na jedněch skokových závodech svědkem nehody, při které museli utratit koně, kvůli tomu, že si přetrhal šlachy. "Ne, když se jezdec chová ke koni hezky a nenutí ho skákat víc, než mu dovoluje jeho kondice" odpověděla Týna. "Neměly bychom jít za Terkou zeptat se, co máme dělat?" Debbi chtěla co nejrychleji změnit téma, za to, že se bojí byť jen podívat na to, ja někdo skáče, se trochu styděla, věděla, že za tu nehodu tenkrát mohla jezdkyně, ale stejně, vždy, když viděla někoho skákat vybavil se jí pohled na koně ležícího na zemi a na plachtu, kterou ho obklopili, aby diváky ušetřily pohledu na umírajícího koně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Líza Líza | 28. března 2013 v 16:14 | Reagovat

Jé, hezké (y)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama