Patla a Matla - jak to doopravdy bylo - kapitola 5.

22. prosince 2013 v 21:03 | S.L.M. |  Patla a Matla
HRÁTKY SE SAXÍKEM

Jednoho listopadového rána - byla zrovna sobota - se Štětka probudila, a první na koho pomyslela, byl Tupec. Ve čtvrtek nepřišel do školy, a tak mu zavolala, aby se zeptala, jestl se mu něco nestalo a jestli je v pořádku. A zjistila, že má Tupec angínu, takže se rozhodla, že se za ním o víkendu podívá. Taky si řekla, že Tupcův táta bude určitě rád, když mu Štětka přinese úkoly, což se potvrdilo, když po hodině strávené v koupelně a šatníku zvonila u dveří jejich domu.


"Ale co to vidím!" rozzářil se Patla Blbců, "Určitě jsi přinesla Tupcovi úkoly, bohužel je ještě nemocný, ale hlava mu funguje pořád dokonale!" vytahoval se, jak má chytrého syna.
"Mmm... jo, jasně, donesla jsem mu úkoly, určitě si je rád napíše. Přímo hoří nedočkavostí," vyštěkla Štětka ironicky. Patla to sice nepochopil, ale alespoň usoudil, že by se Štětka k Tupcovi - tomu chytrému, nadanému a nepřekonaelnému Tupcovi, jeho synovi - hodila. Samozřejmě to neřekl nahlas, ale zamumlal to dost hlasitě na to, aby to Štětka slyšela a udělala si o Patlovi vlastní představu.
Patla ji pozval dál. Štětka tu nikdy dřív nebyla, a proto ji překvapilo, jak veliké to tu je, i když zvenčí vypadá dům tak skromě a nepatrně. To byl nejspíš důvod, proč sem zapadal.
Vstupní hala byla obrovská, s hodně moderními dekoracemi. Ale nejvíc Štětku fascinovaly skleněné schody, které vedly do patra. Všimla si, že v temnotě pod nimi jsou nejspíš dveře na terasu, protože uviděla proužek světla.
Patla Štětce řekl ať jde po schodech nahoru do dveří z mahagonového dřeva.
"Ehm... promiňte, ale já nevím, jak vypadá mahagonový dřevo," řekla Štětka posměšným tónem a nakrčila přitom ramena.
"Aha, no tak třetí dveře nalevo," řekl Patla a vystoupal po skleněných schodech. Štětku překvapilo, že do nich tak dupal, ona sama si proto dávala velký pozor. Asi je to o zvyku, časem si člověk uvědomí, že to sklo není vlastně tak křehké, jak se ze začátku zdálo.
Když Štětka vystoupala nahoru, první věc, kterou uviděla byl obrovský koberec na zdi proti ní. Musela se otočit, aby viděla celé patro a když to udělala, uplně ztratila řeč. Bylo to to největší místo, co kdy viděla: tolik dveří, tolik oken; ale toho si všimla až potom.
Uprostřed místnosti byl taneční parket a v každém rohu reprák, napojený na obrovské rádio.
Když se Štětka vynadívala na tu nádheru, zamířila ke třetím dveřím nalevo. Neobtěžovala se zaťukat, řekla si, že Tupce překvapí a vtrhla tam.
Očividně ho překvapila, protože jen vstoupila, už Tupec vyskočil a pokoušel se jednou rukou najít ve vzněti dek a peřin ovladač od televize, zatímco si druhou tahal z kalhot. Štětka zase dveře zavřela a vzápětí se šíleně lekla. "Deset sekund," řekl totiž Patla, kterého si Štětka nevšimla.
"Cože?" zeptala se.
"Deset sekund. Musíš počkat deset sekund, než vstoupíš, většinou tam provádí nějaké taneční kreace."
To jsou teda povedený taneční kreace, pomyslela si Štětka.
Jedna, dvě, tři... počítala Štětka...sedm, osm... Konečně mohla vstoupit, aniž by se obávala dalších "tanečních kreací".
"Ahoj," řekla.
"Ahoj," odpověděl jí Tupec, "to... tam..." začal a ukazoval palcem za sebe, jakoby přetáčel čas.
"Jo, to je jedno, už to neřeš," uklidnila ho Štětka a pokračovala, "Víš, řekla jsem tvýmu tátovi, že ti nesu úkoly, ale jestli je nechceš... tak..."
"Ne, dobrý," přerušil Štětku Tupec, "Stejně by mě pak hnal, abych si je někde sehnal, polož je na stůl," řekl a ukázal na stůl u zdi bez okna. A pak se stalo něco, co Štětka nečekala: už podruhé za pět minut ji Patla vylekal, když do Tupcova pokoje strčil hlavu a řekl: "Jdu si koupit saxofón!"
Chytla se za hrudník a ona i Tupec se rozesmáli. "Co to bylo?" zeptala se Štětka v záchvatu smíchu a Tupec vstal z postele a řekl: "Nesmíš ho brát tak vážně, po kom myslíš, že jsem blázan já?"
"Vážně? Dokaž to!" řekla Štětka a obkročmo se posadila na Tupcovu židli tak, že se bradou opírla o opěradlo.
Tupec k ní vykročil pomalým rozvážným a frajerským krokem. Takovým tím, co říká: Není nic, co bych nedokázal.
A to se potvrdilo, když se sklonil, opřel o židli a začal Štětku líbat. Na chvíli přestal, jen aby řekl: "Promiň, já říkal, že jsem blázan," a pak už ani Štětka nic nenamítala a líbali se dál.
Tupec nechápal, proč ho Štětka začala líbat hned co začal on, ale vysvětlil si to tak, že to čekala, a nebo to řekla schválně, aby ho sbalila. Každopádně o tom teď už nepřemýšleli, ona se se zavřenýma očima dost špatně hledá postel.

Tou dobou už se Patla vracel se saxofónem v ruce a když procházel pod oknem Tupcova pokoje a neslyšel žádné počítání, usoudil, že už to mají Tupec se Štětkou hotové a šli na školní fotbalové hřiště.
V tom domění žil Patla až do doby, než si řekl, že když je Tupec pryč, tak si teda půjde do jeho pokoje zahrát na svůj nový saxofón, vstoupil dovnitř a v tu chvíli tam spatřil něco nečekaného.
Našel tam Tupce. A našel tam i Štětku. Ale kde je jejich oblečení, to nevěděli ani oni sami. A Patla to taky nevěděl. Zato věděl, že chodit sem nebyl ten nejlepší nápad.
Vtom Tupcovi a Štětce došlo, že taky nebyl nejlepší nápad milovat se v Tupcově domě, když je tam Patla, - tou dobou ještě nebyl pryč - který je naprosto nepředvidatelný, takže ho klidně mohlo napadnout, že si půjde do Tupcova pokoje zahrát na saxofón. Znělo to ulítle, ale ulítlejší bylo, že ho to opravdu napadlo.
O chvíli později už oblečený Tupec se Štětkou dumali nad tím, kam s Patlou - který se chvíli po zjištění, že se spolu Tupec a Štětka spali omdlel. Padaly různé nápady, jako třeba nastražit ho někomu na zahradu, schovat ho do sklepa nebo na půdu, nebo ho hodit do rybníka.
Ale nejlepší nápad trkl Štětku. Vymyslela, že ho hodí sice do vody, ale ne do rybníku, protože až se bude vypouštět, tak se na to přijde, ale když ho hodí do řeky, řeka ho odplaví a nikdo se o tom nedozví, protože ho stejně nikdo neměl rád.
"Ale přece ho tam nepotáhnemem pěšky, to by si nás každej všim," namítl Tupec.
"To je pravda," souhlasila Štětka, "Má auto?"
"On ne, ale..." Namísto odpovědi Tupec vytáhl z kapsy klíče od auta a zacinkal jimi.
"Super!" nadskočila Štětka a už se Patla vezl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama