Debilov - kapitola 8.

12. března 2014 v 17:23 | S.L.M. |  Patla a Matla
LOUPEŽ

Kretén a Hovado. Ti dva k sobě neodmyslitelně patří, a tak není divu, že Kretén ví o Cvokovi. Mám na mysli tu část, kde vyloupil skoro celý trezor v Bílém domě. Kretén si o panu S. - jak mu teď říkal - myslel, že je normální pomatenec, když odjede z Ameriky do Idiotské republiky. Ale co, bylo to jeho rozhodnutí, a navíc by se s Hovadem nikdy nepotkali, kdyby ten bláznivý nápad nedostal. Totiž - kdyby se neinformoval o Patlovi a Tupcovi a jejich nazdobeném domě, který na předměstí Debilova vůbec nezapadá.


Spolu se Štětkou, Hovadem a Kreténem vymyslel Cvok rafinovaný plán na čistou bezestopou loupež a možná pár vražd, kdyby byl - jakože není - Patla tak chytrý, aby měl ochranku.
Štětka jako hlavní informátorka byla v Tupcově domě už tolikrát, že by to nikdo z nich nespočítal. Zrovna se chystala poprosit Tupce, jestli by nedovolil i její rodině, aby byl v jeho domě jako doma.
Ale ten idiot Patla to pokazil, když se na ní ve vodě vrhl. To by nebylo to nejhorší, řekla si totiž, že poprosí jeho a tímhle způsobem se ho bude snažit podplatit, jenže potom přišel Tupec, kterému to chtěla vysvětlit a stejně jako Hovado zasvětit svého přítele do rodinného tajemství. Jenže on si to nenechal vysvětlit a rovnou se rozhodl řešit situaci jako malý kluk. I když by malý kluk nejspíš nezabil svého otce za to, že se vyspal s jeho přítelkyní, ale co?
Štětka ve skuečnosti nevěděla, že Tupec Patlu zabil, a o to víc ji překvapilo, když jí Kretén řekl, že Tupec s vyvražďováním rodiny už začal.
No jasně, to je jedno, že s ním chodím, hlavně že Cvok vyloupí jejich dům! pomyslela si Štětka, když si připevňovala k pásku pistoli. "Kde jsi to všechno sebral?" ptala se.
"Koupil," odpověděl jí nenuceně Cvok.
"Bez zbrojního pasu?"
"Ne, použil jsem tvůj."
"Ale já žádnej nemám," svraštila Štětka obočí v nesouhlasnou grimasu.
"Teď už jo."
"Ty jsi mi nechal udělat zbrojní pas?!" naštvala se.
"No."
"Proč jsi ho neudělal sobě?!" křičela Štětka a Kretén s Hovadem se jí za zády smáli.
"Zlatíčko, přece víš, že s pasem nestřílím" osvětlil jí Cvok.
Ale ona se jen naštvala ještě víc a rozhodla se bojkotovat přepadení. "Vážně? Tak když ty ne, tak já taky ne," řekla teď už vyrovnaným tónem.
"Dobře, Kreténe, jdeme do sklepa," přikázal.
"Jakej Kretén?" namítl Hovado. "Přece jsme si domluvili přesdívky! Kretén je K., já jsem H., Štětka je Š. a ty jsi prostě Cvok, cvoku!" rozzuřil se Hovado.
"A dost! Já taky nikam nejdu, jestli se pořád budete takhle dohadovat!" přispěl k rozhovoru Kretén.
"No jasně, všichni se tady pohádáme, no to mi ještě chybělo!" zvolal ironicky Cvok a hned na to strčil Kreténa do sklepa, hodil mu pistoli a zamkl ho tam. Klíč si schoval do kapsy.
"Co děláš?!" zakřičel na Cvoka Hovado.
"Nechtěl poslouchat!" obhajoval se Cvok.
"On tě nemusí poslouchat, zaprvé je mu už osmnáct a za druhé není, nebyl a nikdy nebude tvůj syn! Ty si nepamatuješ, jak jsi mu minulý týden ukradl mopeda!?"
"Ten byl jeho?" zeptal se s údivem Cvok a dodal: "No, třeba si ho v tom sklepě všimne," pokrčil rameny.
"Myslím, že nenajde světlo, takže nic neuvidí," namítla Štětka.
"Já si zase myslím, že světlo najde moc dobře, protože to my jsme si včera půjčili tu Cvokovu motorku, pamatuješ? Štětko!?"
Teď už se Cvok opravdu naštval a zařval, ža to slyšeli i detektivové ve vedlejší budově: "Tak dost! Žádná loupež se nekoná, a i kdybych se tam v noci vydal, ani jednomu z vás nic nepřinesu!" zakřičel a při tom ukázal na každého prstem. Odfoukl si vlasy z obličeje a dodal klidnějším hlasem: "Ale je mi líto nechat tam všechno to bohatství, takže Kreténa pustím a můžeme jít. I když... vlastně ho tam nechám, až moc toho ví. A teď, když jsem ho zavřel do toho sklepa... no, chci říct, že má spoustu důkazů a bylo by nebezpečný nechat ho bez dozoru, mohl by nás prásknout." Cvokovi to pomalu začínalo docházet. "A kruci," řekl si. "Kruci, když ví, kde je světlo, rozsvítí si, nasedne na toho svýho blbýho mopeda a půjde na policii! Musíme zmizet!" vylekal se. Začalo mu to docházet ještě víc a při svém hlasitém přemýšlení divoce rozhazoval rukama. "Doprčic, to je v hajzlu! Když mě práskne, nebudu mít kam utéct, protože jsem si já debil vybral dům hned vedle detektivní kanceláře. Sakra na co tak malý město potřebuje detektivní kancelář?! Proč jsem nezůstal ve Winipegu!?" naříkal si Cvok. "Co je? To mě nikdo nepolituje?" Doufal, že ano... ale ne.
"Na mě nekoukej, to Kreténovi by bylo jedno, kdyby jsi sem nepřijel! A protože bych neexistovala, nemohla bych si stěžovat," řekla Štětka, ale Hovado byl proti. "O ne ne! Žila by jsi, akorát by jsi nebyla Štětka, ale někdo jinej!" namítl.
"To je jedno, pestaň s těma tvejma filosofickejma úvahama, nikdo na to není zvědavaj!" nadávala na Hovada Štětka.
"Ticho!" zahřměl Cvokův hlas. "Tady bude ticho! Kdybych takhle kecal pokaždý, když jsem se šla někam vloupat, tak to bych toho asi moc neukradl!" rozzlobil se na sourozence. Potom zmírnil hlas a povídá: "Nejdřív... se naučíte nemluvit... a potom... můžeme vyrazit," vypravil ze sebe mezi nádechy. "Za pět minut se sejdeme v parku, vy budute sedět a ani nemuknete a já... já... já budu balit holky," mnul si ruce nad svým geniálním plánem. "Takže Hovado, ty těch pět minut strávíš tak, že všem mladým klukům ve městě rozdáš cigarety a pošleš je kouřit na pole."
"Cože!? A co Štětka!?" stěžoval si Hovado.
"Co já!?" vykulila se Štětka. Vůbec totiž nevěděla, o čem je řeč.
"Ty? No ty naženeš všechny mladý holky do parku!" liboval si.

ve škole
Matla má volnou hodinu

"Co ty tady děláš!?" podivil se Matla, když otevřel dveře svého kabinetu a našel za nimi Pumprdliku s pytlíkem v ruce.
"Nesu ti svačinu, zapoměl sis ji doma," vysvětlila mu.
A už se drala do dveří, že si prohlédne, kde to Matla vlastně pracuje.
Prostředí v místnosti působilo útulně. V rohu místnosti osmaělý stůl a za ním židle. Jednoduché a elegantní.
Pumprdlika si chtěla místnost podrobněji prohlédnout, ale místo toho...

PUMPRDLIKA

Koukala jsem na něj, jeho oči měly dobře známou zlatavě hnědou barvu. Vpíjela jsem se do nich, hltala je a nikdy jich nebudu mít dost.
Miluju ho!
Miluje i on mě?
A co já? Opravdu jsem do něj aspoň trochu zamilovaná? Nebo někdy byla?
No jasně! Byla, jsem a budu, i když jsem právě našla kalhotky vykukující z šuplíku stolu. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli to nebyla jen halucinace, protože se sama chci přinutit si s ním nic nezačínat. Vím, kde pracuje. Poznala jsem to podle té pistole, kterou vytáhl asi před týdnem v tom starém domě. No, starém... spíš opuštěném. Majetek C. I. A. - stálo tam. Je to jeho druhá tajná práce. Jestli mě miluje a bude si mě chtít vzít, bude mustet buď odejít z tajné práce, nebo mi o tom říct. Nechtěl by přece, abych si myslela, že chodí za jinýma holkama. Ale já bych si to nemyslela, protože o té práci vím. Možná by bylo rozumné říct mu to - tedy, že to vím - aby mu už nic nebránilo v tom, říct mi to - že mě miluje, samozřejmě myslím. Ale to je ten háček. Já nevím, jestli mě miluje. Vlastně o něm nevím vůbec nic, jenom to, že je naprosto úžasný a jsem do něj zamilovaná. Ale život je risk.
"Matlo?"
"Pumprdliko?"
"Matlo?"
"Pumprdliko?"
A takhle se to opakovalo, dokud neudělal krok ke mě. Ale když mi přitiskl rty na ústa, už jsem neměla čas přemýšlet o tom, proč ten krok udělal a nechala jsem ho, ať mě líbá.

v parku
Cvok se konečně uklidnil

Cvok stál opodála a pozoroval zadnice, když v tom se u Štětky objevil kluk. Vlastně to byl spíš muž, než kluk. Štětka ho typovlala tak na dvacet pět let. Možná na víc, rozhodně mu ale nebylo pod dvacet.
Pohodil hlavou a Štětka si všimla, že měl na straně hlavy dlouhý odbarvený blnďatý dred a ostatní - kratší vlasy - měl tmavé. Barva vlasů mu dokonale ladila k jeho hnědým očím do oranžova, které právě zvedal od knihy, jejíž název Štětka odhalila teprve když ji zavřel. Podle všeho se kniha jmenovala... Debilovští v kosmu? Štětku docela zajímalo, kdo píše o zapadákově jako je Debilov, a tak se kluka - muže - zeptala: "Kdo to napsal?"
"Ichtyl Rybí Pokakánek," odpověděl kluk. Nemá smysl říkat muž, když to zní tak blbě a proto zůstaneme u označení "kluk". Aspoň dokud se nedozvíme jeho jméno.
"Aha, to jméno neznám. Mimochodem - já jem Štětka," představila se.
"To se nedivím, že ho neznáš. Těší mě, já jsem Ícha."
"To jméno neznám," divila se Štětka.
"Ty koukám neznáš hodně věcí. No a vlastně se jmenuju Ichtyl Rybí Pokakánek, Ícha mi říkají přátelé," informoval ji a šiblasky mrkl.
"Moment..." zamyslela se Štětka a vzala knihu Íchovi z rukou. Zadívala se na knihu, na něj, na knihu, na něj a zase na knihu, než jí došlo, že on je autorem knihy, kterou se právě četl.
"Ícho, ty mě taháš za nos!" zvolala.
"Jo, Ichtyl, tak Ícha - Šťéto," řekl a znovu na ni mrkl. Co to s tím pořád má?
"Jaká Šťéta!?" naštvala se Štětka. "Jmenuju se Štětka, Štětka, pitomče, a za celý můj život mi nikdo neřekl Šťéto!" křičela.
A křičela tak hlasitě, že ji uslyšel i Cvok a malá blondýnka, se kterou se málem políbil. Ta je blbá, pomyslel si a otočil se směrem, odkud slyšel křik. A pak ho uviděl. Na lavičce seděl kluk neurčitého věku a držel Štětku za ramena. Co si to vůbec dovoluje?
Cvok doufal, že mu ještě nedala telefonní číslo, protože jestli ano, určitě se z něj vyklube stejný měkkota jako z Tupce.
Jenže Cvok nevěděl, že Tupec zabil Patlu, kdyby to totiž věděl, choval by se k němu jinak. Ale Tupec nevěděl, že Štětčina rodina jsou zločinci, a tak se bál jí prozradit, že to udělal.
A vůbec, čertil se Cvok, co ten kluk dělá v parku!? Má kouřit na poli!
Přišel k Íchovi a povídá: "Ty nekouříš!?" zeptal se záludně.
"Ne, jsem nekuřák," odpověděl Ícha a poplácal se na hrudi. "Škodí to zdraví," dodal.
"No jistě! Ještě mi řekni, že jsi apstinent!" říkal si sám pro sebe Cvok.
"Taky že jsem!" chlubil se Ícha.
"Co!? Ty nepiješ!?" zeptala se Štětka a než stačil odpovědět, povídá: "Tak to jdi do háje, s tebou se vyspím jen přes mojí mrtvlou!"
"Eh... ne... díky," ušklíbl se Ícha nad Štětčinou poznámkou.
"No proto, máš štěstí Štětko, a teď běž a sežeň Hovada," nařídil jí a ona se zvedla z lavičky a poslechla. "A s tebou!" ukázal na Íchu prstem. "S tebou si to ještě vyřídím! Až s tebou skončím, ještě si rozmyslíš, jestli budeš nebo nebudeš kouřit!" vyhrožoval, ale Ícha se nedal. Vstal a řekl: "No ne! Děda si nám tu hraje na hrdinu! Chceš se prát!? No tak chceš!?"
"To si piš, že chci!"
"Tak se sejdem v hrobě, dědo! Poroučím se!" volal už jen z dálky, jak si tam tak frajersky vykračoval a Cvokovi z toho bylo špatně. Hlavně proto, že tohle nečekal. On přece není žádný děda a stáří znamená moudrost a zkušenosti a... a... a tak! Kolikrát byl asi tenhle ňouma u soudu, no? Cvok tam byl víckrát, než by ten inteligent dokázal spočítat a co je ještě lepší, pokaždé se z toho vykroutil! Co by mu ten chytrák asi řekl na tohle!? Ale to už se Cvok nedozví, protože než mu tahle slova stačila prolétnout hlavou, Ícha je někde v nedohlednu. Zkusmo na něj ještě zavolal: "Hej!" kdyby ho náhodou slyšel, ale i když s neozývala odpověď, stejně začal křičet věty, slova a písmena: "Tak si jdi, nepotřebuju si dokazovat, že jsem pořád v kondici! A až Tupce vykradu, nechám se chytit, všichni půjdou k soudu a když se z toho zase vymluvím, všichni, kdo tam budou, si budou myslet, že jsem hustej a potom tě zabiju a nikdo mě z toho nebude podezírat, protože budu hrdina Debilova a potom odjedu na Island a otevři si tam podzemní restauraci, co se bude jmenovat "Podzemní gastronomie" a bude tam teplo a budu tam v podzemí vařit a pak si tam najdu holku a ta holka bude sexy a mladá! Pak přijedu do Debilova a všem těm kreténům tady se budu smát, jak jsou blbí, že tady zůstali a nejvíc se budu smát Patlovi a Tupcovi, kteří budou bezdomovci, protože si najmu demoliční službu, aby jim zbořila barák!" křičel a křičel, až se za ním začali lidé v parku otáčet a kroutit hlavami nebo si dávat prst před pusu.
Když Štětka konečně našla Hovada, povídal si zrovna s Kreténem o podprsenkách a snžil se zjistit, jakou velikost Kretén má.
Hovado okamžitě pochopil, poč ho Štětka volala, rozloučil se s Kreténem a zeptal se: "Už se umoudřil?"
"Ne, je ještě víc naštvanej, protože po mě nějakej Ichtyl Rybí Pokakánek chtěl číslo," stěžovlala si Štětka.
"Ichtyl Rybí Pokakánek!? Co ten dělá v Debilově!? To je můj oblíbený spisovatel! Zítra vyjde třetí díl jeho trilogie "Debilov" a..."
"Myslíš "Debilovští v kosmu"?" skočila mu do řeči Štětka.
"Ty ho taky čteš!?" nadchnul se Hovado.
"Ne, já se s ním jenom potkala," odpověděla nenuceně Štětka a Hovado se zatvářil, jako kdyby měl každou chvíli omdlít.
"Ty ses s ním potkala!? No jo, vždyť po tobě chtěl to číslo!" řekl, rozběhl se dopředu a Štětku táhl za sebou. Samozřejmě za Íchou, kterého zahlédl, jak zalézá do keře a chce si zkrátit cestu.
Listy keře se zavlnily, zašustily a Ícha už byl pryč. Místo něj vylezl malý klouček a vypadal podrážděně, ale než se ho Štětka stačila zeptat, co se mu stalo, Hovado ji táhl do keře, kde asi před jednou minutou zmizel Ícha. Když ho tam Hovado nenašel, byl moc zklamaný. "Uprchl," poznamenal, ale to už na dvojčata zavolal Cvok a chtěl, aby se připravili na loupež. Po tomhle představení se mu asi zachtělo něco nového vlastnit, aby se mu srovnaly myšlenky v hlavě.

ve škole
znovu u Matly
sice nemá volnou hodinu
ale je mu to jedno
protože se právě
vyspal s Pumprdlikou

PUMPRDLIKA

Co že jsem to právě udělala? Opravdu jsem se s ním vyspala? Znamená to tedy, že se mnou chce zůstat napořád? Nebo aspoň na pár týdnů?
To je teď jedno, budu si užívat tu krásnou chvíli, než si uvědomí, že musí pracovat a já budu muset jít domů. Ještě chvíli jsme leželi a potom si vzpoměl.
Tak ahoj doma...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akky Akky | E-mail | Web | 12. března 2014 v 23:41 | Reagovat

Už se těším na další kapitolu!!! :3 :3 :3

2 izuleasasetka izuleasasetka | 13. března 2014 v 16:55 | Reagovat

:) dneska začnu psát :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama