Debilov - kapitola 9

30. března 2014 v 15:01 | S.L.M. |  Patla a Matla
ROZUZLENÍ

Tři dny Patlu nikdo neviděl a všichni - kromě Tupce, který se bál přiznat, že ho zabil - o něj měli obrovský stach.
Bylo právě devět večer a Matla se vydal do své tajné práce. Ale zjistil, že tam Patla není. Jenže také není možné, aby Matla byl v druhé práci dříve než Patla, protože tomu začíná o hodinu dříve. Matla začal mít strach. Nejspíš se Patlovi něco stalo, ale to jde teď stranou, protože Tupec nahlásil krádež. Dnes večer se detektivové vypraví do jeho domu, aby se přesvědčili, že škoda je opravdu tak veliká, jak Tupec popisoval.


Ale ne! Matla se zamyslel tak hluboce, že zapoměl na čas! Už jen minuta a přijde pozdě do práce! Ale to nevadí, protože Matla zrovna dostal nápad. Půjde rovnou k domu!
Když tam dorazil, s překvapením zjistil, že jeho kolegové už tam taky dorazili! "Kde jsi byl?" ptali se ho. "Domluvili jsme se přece, že dnes přijdeš o hodinu dřív. Patla ti to měl říct!" stěžovali si.
"Tak o tom nic nevím," pokrčil rameny Matla. "A kde vlastně je?"
Najednou se rozhostilo to nejtichovatější ticho na světě, které přerušilo vyzvánění Íchova mobilu. "Prosím?"
Chvíli poslouchal, potom zavěsil a řekl: "Tak se zdá, že Skokan přijede na jarní prázdniny. Ta jeho škola totiž vybouchla a i když původně neměli mít prázdniny, nakonec budou. A víte, kdo ten výbuch zavinil? No jasně, Skokan!" zasmál se.
"To je všechno super, ale teď jdeme do toho baráku!" řekl věčně nabručený Teta a otevřel dveře.
Všichni vešli dovnitř a začali posuzovat škody, aby se rozhodli, kolik pojišťovně dovolí zaplatit za škodu.
"Mmm..." bručel pořád dokola Matla a najednou povídá: "Jdu se podívat ven, třeba jim tam něco ukradl."
Všichni zamručeli na souhlas a Matla otevřel dveře na zahradu, ale jak to udělal, začal toho litovat a hned je zase zavřel.
"Co je?" divili se kolegové.
"Myslím, že tohle se vám nebude líbit," řekl Matla a znovu otevřel dveře.
Všichni se polekali a uskočili stranou, když se před nimi ukázal na cucky rozsekaný Patla.

MATLA

To snad ne! To přece není možné! To nemůže být pravda, to by přece neudělal!
On ho zabil! Byl to on! Já to vím! Byl to Tupec! Nevím proč, ale vím to, já tam totiž stál, stál jsem tam, když to Patla udělal, a teď se mu Tupec pomstil! To je strašné! Tupče, ty debile!
Teď za ním budeme muset jít a říct mu, že jsme ho právě zatkli. Bude muset jít k soudu a odsoudí ho do vězení, protože zabil Patlu a když ho neodsoudí, odsoudím ho sám. Ale bude to horší než vězení! Nedožije se rána, já ho totiž odsoudím na smrt! Teď mě napadá - tohle je dost promyšlený plán.

TUPEC

Co to je? To u mého domu! Ale ne, oni na mě přišli, musím zmizet! Ale já jsem debil, proč jsem tělo neodklidil? No jistě, protože tam přišel ten idiot Kretén a všechno zkazil! On si tam klidně nakráčí jakoby se nic nedělo a vyruší mě při vraždění! Příště si musím zkontrolovat, jestli mě někdo nepozoruje. V tu chvíli mě napadla spousta nadávek na Kreténa i sebe, že se mi zdálo, že snad prasknu. To není fér, proč se to nepovedlo!? Jenže...
Fuj! Oni se toho dotýkají!
Potom jsem si uvědomil, že jsem moc blízko zahrady. Kdyby chtěli, mohli by se otočit a zahlédnout mě! Radši se odklidím do těchhle stínů. Ale moment... Někdo tam stojí. Mám se tam postavit a bát se toho člověka, nebo se nechat chytit? Těžké rozhodnutí, ale ve snaze zachránit se, jsem se rozhodnul pro kompromis.
Otočil jsem se směrem k Štětčině domu a běžel jsem. Hlavně co nejrychleji, opakoval jsem se pořád dokola, ale potom jsem si vzpoměl na detektivy na mé zahradě a řekl si: Musím běžet potichu. A tak jsem se snažil běžet potichu a zároveň rychle.
Už jsem byl skoro tam, když vtom jsem uslyšel blížící se kroky. A tak jsem zastavil a otočil se. On taky zastavil a otočil se. A co bylo horší, koulal na mě tak vražedně, až mě z toho zamrazilo v zádech. Taky jsem na něj koukal, jen ne tak vražedně, protože vražedně koukat neumím.
V tu chvíli se nejsem jistý, jestli je to muž nebo žena. V té tmě to totiž nešlo poznat. A není to jedno? Žena nebo muž, každopádně mě chce zabít a není to příjemný pocit, abyste věděli. Když víte, že kdyby jste se dali na útěk, začne vás honit a začne to celé nanovo.
Ale Cvok s brokovnicí mě ochrání. Snad. Doufám. Věřím Štětce a ona by si přála, abych věřil i jejímu otci. Udělám to, já mu - nebo jí - uteču.
Pomalu jsem začal couvat dozadu a když už jsem byl tak blízko plotu, že bych ho mohl z místa, kde teď stojím, přeskočit, udělal jsem to. Přeskočil jsem plot a chtěl jsem běžet ke zvonku, ale ta osoba vystřelila. Nevím, kde najednou vzal - nebo vzala, ale radši jsem se rozhodl se zastavi a otočit se na něj.
Ten debil je chlap! Já toho debila už viděl! Nevím, jestli mě oči neklamou, ale on vypadá úplně stejně jako Patlův bývalý kamarád, co k nám chodil na návštěvu ale už nechodí, protože když mi byly dva roky, vyspal se s mojí matkou, vzal si jí a odjeli na Aljašku! Od té doby jsem ho neviděl, ale přísahám, že mi po matce i Johnym bylo smutno a každý den jsem se Patly ptal, jestli se někdy vrátí. Vždycky mi odpověděl, že už brzy, ale nikdy se nevrátili.
A teď jsem tu stál s rukama nad hlavou a pistolí na mě mířil oblíbený člověk mého mladého já. Veskutečnosti je to asi pěkný hajzl.
Z neznámého důvodu položil pistoli na zem. Poznal mě snad? Ne, to je nemožné, tenkrát mi byly přece dva roky. Ale opak je skutečností. "Tebe znám," zašeptal.
"Johne!" zakřičel jsem a vzápětí si zacpal pusu rukou, protože jsem si uvědomil, že jen kousek ode mě stojí na mé zahradě Matla a v půlnočním tichu všechno slyší.
"Ale já nejsem John! Tak se jmenuje můj otec!" řekl udiveně. "Fajn, tak tě neznám," dodal lhostejně, zvedl ze země pistoli a znovu ji na mě namířil.
Ale v tu chvíli jsem už na nic nečekal a běžel ke zvonku. Doprdele! říkal jsem si při tom, a potom ještě jednou, při zjištění, že je tam zamčeno. To bude v pohodě, já to nějak vymyslím. Ale protože zatím nemám lepší plán, začal jsem zvonit jako o život. Znovu a znovu jsem zvonil, než mi došlo, že to k ničemu nevede. Takhle by na mě Cvok pyšný nebyl, já jsem ale idiot!
Dobře, hlavně, že už vím, že nikdo není doma. Mohl bych se pokusit vyrazit dveře, třeba se to povede. Dvakrát neúspěch, ale potřetí to určitě vyjde. Ne? Tak to už je opravdu mrzuté, nevím, jak bych jinak nastalou situaci popsal, možná jen - jsem v prdeli - ano, to je to správné slovo!
No jo, jenom mě chce zabít syn bývalého otcova kamaráda, to bude v pohodě! Jo, říkám si, že se z toho vykroutím, ale zkuste si někdy utíkat s chlápkem s pistolí v ruce za zády! Nemožné. Ale za pokus nic nedám, umřu tak jako tak. A ještě k tomu tak mlád! Umřu tak mlád, až mi z toho začalo hrabat a na chvíli se mi zdálo, že se v okně pohnula záclona. Ne, ona se opravdu pohnula! To by ale znamenalo, že v domě někdo celou tu dobu někdo byl! Ach jo, jestli to byl Hovado, vytahám ho za ten jeho culík tak, že se z toho posere!
Ale jak jsem později zjistil, nebyl to Hovado, kdo pohnul záclonou, ale Štětka. Otevřela okno.
Ještě nikdy jsem ji nemiloval víc, než když mě tahala na improvizovaném provaze z prostěradel nahoru, do svého pokoje. Ptáte se, proč jsem tam nevylezl? Je přece obecně známo, že neumím šplhat po provaze, natož pak po prostěradle!
Teď mě napadá - přece Štětka nemůže tahat devadesát kilo po prostěradle, ledaže... Ledaže by tam měla nějakého silného muže. A Hovado to není, ten chcíplinka by nevytáhl ani plyšového králíka, takže tam někoho má.
Zděsil jsem se.

Štětka se Skokanem tahali za provaz, když vtom uslyšeli výstřel a kroky na chodbě. Štětka pustila prostěradla a mezitím co soukala Skokana do skříně, úplně na ně zapoměla.
V tu chvíli, kdy se zdálo, že Tupec spadne na zem a jeho pronásledovalel se ho zmocní, vlítnul do místnosti Hovado v ručníku a provaz zachytil. Zrovna se sprchoval a proto měl na sobě jenom ten ručník, který - jak se Štětce zdálo - mu za chvíli spadne.
Ale co ji víc překvapilo, byly jeho svaly, protože od deseti let ho nikdo - kromě Kreténa - do půl těla neviděl. Nechodil ani v plavkách, protože se v devítí letech začal bát vody, když se málem utopil.
A že i nemožné je možné, dokázal padající ručník. Víte, kolik toho dokáže zavinit padající ručník? Jestli ne, tak jste na správné adrese, v Debilově se totiž může stát úplně všechno.
Právě padající ručník vytrhl Štětku z myšlenek na Hovadovy svaly a ona zaječela, jako nikdy v životě.
Hovado se jí lekl, takže samozřejmě upustil prostěradla a když už se zdálo, že konec látky zapadne přes okraj parapetu, objevil se před Hovadem jemu neznámý muž. Štětka samozřejmě věděla, že to byl Skokan, ale nic Hovadovi neřekla, když Skokan uchopil do ruky látku a začal Tupce tahat nahoru. A tak Hovado začal mluvit první: "Kdo to sakra je?" zašeptal, ale když uviděl, že je Skokan jen v trenýrkách, všechny jeho smysly mu vypověděly službu a nemohl se vynadívat na tetování, které se Skokanovi rozprostíralo přes celá záda. Byla to mapa Austrálie a na levém boku měl ještě tasmánského tygra. Ale co Hovada nejvíc upoutalo, byla jeho výška a jeho svaly. Kde jich tolik nabral? Naštěstí ho z myšlenek vytrhla Štětka, když mu sykla do ucha: "Hej! Co děláš!?"
"Na něco jsem se tě ptal!" odpověděl vyhýbavě.
"A a já jsem ti odpovídala, že ti do toho nic není, jenže ty jsi mě neposlouchal.
"No protože..." začal Hovado větu, ale než ji stačil dopovědět, o parapet plácla Tupcova ruka. Nakoukl do pokoje a spatřil tam Skokana. Vytřeštil oči, přitáhl se a vyhoupl se a už stál v pokoji před Skokanem a škrtil ho. Ten se ale rozhodl, že to jen tak nenechá a bude se bránit, tak Tupcovi jednu vrazil.
Tupec se tvářil, jako by se nic nestalo, ale ve skutečnosti mu celým tělem protékala ostrá bolest. Nevšímal si jí, musí přece Štětce dokázat, že je lepší než tenhle obrovský chlap, co se jenom vytahuje.
A tak nasimuloval bolest, aby se Skokan trochu umírnil. Co Tupec plánoval se stalo, a proto toho využil a praštil Skokana do čelisti. Ale k Tupcově překvapení se Skokan ani nepohnul a místo toho uštědřil Tupcovi pořádnou ránu do břicha.
"Vyhrál jsi," sípnul poražený Tupec a odběhl, aby vyzvracel svou večeři. A jak šel předkloněný, všiml si, že muž, který ho právě zmlátil je jenom v trenýrkách a Štětka má zmačkanou sukni. Okamžitě mu to došlo a chtělo se mu zvracet ještě víc.
Nevolnost ho ale náhle přešla, když vtrhl do koupelny a uviděl tam asi desetiletého chlapce, jak si myje ruce ve Scvrnklsovic umyvadle.
Tupec zahlédl jeho drobnou tvářičku v zrcadle a na chvíli se střetnul s jeho očima. Nečekal ale, že v nich uvidí smutek. Chtěl se ho zeptat, co tady dělá, ale kluk promluvil dřív. "Ty jsi určitě můj tatínek. Nevíš, kde mám maminku?" řekl.
Tupec se podivil. Vůbec nechápal, o co chlapci jde, ale potom pochopil. Bohužel špatně. A protože pochopil špatně, běžel s nasupeným výrazem za Štětkou.
Rozrazil dveře - o které se bohužel opíral Hovado. Takže vylítl dopředu, kde se zrovna hádali Štětka se Skokanem a jak narazil do Štětčiných zad, chtěla se zapřít o Skokana, aby nespadla, ale ten na to nebyl připravený, a tak spadl zády na postel. Jediný, kdo to ustál, byl Hovado, a Štětka skončila ležícímu Skokanovi na hrudi.
Když to nic netušící Tupec spatřil, málem ho kleplo. Špatně si to všecho vyložil, plácnul se do stehna, chytil se za hlavu a začal to nedorozumění Štětce vyčítat. "Tak teď už toho mám tak akorát dost," začal. "Nejdřív-" chtěl říct "nejdřív se vyspíš s mým otcem a potom tohle", ale Štětka ho zarazila. "Počkej," řekla. "Než mi cokoliv začneš vyčítat, chci tě jen informovat, že po tom incidentu s tvým otcem jsi to mohl čekat."
"No jo, ale... Sakra Štětko, nemohla ses vyspat s někým, koho znám?"
Štětka nevěděla, proč by ho měl Tupec znát, a tak řekla: "Tak zaprvé - já se s ním nevyspala. A zadruhé - proč bys ho měl znát?"
"Heleď, tohle celé mi přijde zamotané, jestli spolu chceme být, musíme se snažit - oba." dodal s nenávistným výrazem upřeným na Štětku. "A jestli toho nejsi schopná, tohle klapat nikdy nebude," řekl a odešel.
Štětka se se zmateným výrazem ve tváři otočila na Skokana a řekla: "Myslíš, že bysme spolu mohli... chodit?" vykoktala.
Skokan se poškrábal na zátylku. "Neříká se mi to snadno, ale... já už tak trochu s někým chodím." - Štětka vykulila oči - "Jmenuje se - znáš Krávu?"
"Cože!?" dala si ruce v bok. "Kráva se mnou chodila do školy. V sedmé třídě se s rodiči odstěhovala na Havaj a ty mi teď tady jako řekneš, že s ní chodíš. Nedošlo ti náhodou něco, nebo jsi tak zabedněnej, že nepochopíš, že i když máš tu holku na druhý straně světa, nemůžeš si ji tady vynahrazovat!" začala fňukat. "To je porušení ženských práv!" zakřičela mezi vzlyky.
"Ale já žádný práva neporušuju, vždyť jsi chtěla!" obhajoval se Skokan.
Smutek Štětku náhle přešel. Pohlédla na něj vražedným pohledem. "Jo, ale to bylo předtím, než jsem zjistila, že s někým chodíš. Taky jsi mi to moh říct," řekla teď už klidně a začala tahat svázaná prostěradla z okna ven. "A ještě k tomu jsi přijel o týden později, než jsi slíbil."
Hovado to z povzdálí sledoval a teď se opravdu dopálil. Vsadil se s Harantem, že spolu Štětka a Tupec nevydrží déle než týden. Harant typoval dva týdny. Kdyby se Skokan nezpozdil, měl by těď Hovado tisíc Idiotských dolarů! Naštveně odešel a bouchnul dveřmi, což o čtyřy sekundy později udělal i Skokan s tím rozdílem, že byl ještě naštvanější.
Štětka sebou plácla na postel. Paka, pomyslela si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akky Akky | E-mail | Web | 30. března 2014 v 17:25 | Reagovat

Tak tohle je jeden z nejneukončenějších konců na světě. Teď neusnu :( :DDD

2 izuleasasetka izuleasasetka | Web | 31. března 2014 v 14:49 | Reagovat

:o proč neusneš? :(

3 izuleasasetka izuleasasetka | Web | 31. března 2014 v 14:50 | Reagovat

a ještě: proč nejneukončenějších? :DDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama