Debilov - kapitola 10.

15. dubna 2014 v 15:50 | S.L.M. |  Patla a Matla
SOUD

O deset minut později do domu vtrhl Cvok. Bouchl dveřmi, až Štětku, která mezitím usnula, probudil. Vystřelila ze dveří jako řízená střela a vytřeštila oči na Cvoka opírajícího se o dveře.
"Co jsi zase provedl?" ptala se ho káravě.


"Pst! Přišli na nás, popadni zbraň!" zašeptal a opatrně pustil dveře. Zamkl. "Vypadá to, že odešli," řekl a vzápětí se lekl. Někdo zabouchal na dveře.
"Klid," uklidňovala Cvoka Štětka. "To je jenom Tupec, asi se mi chce omluvit."
"Jo?" zeptal se Cvok podrážděně. "To musí tak mlátit do dveří!? Já se z něj zjevím, co tu vlastně chce!?" Vypadá to, že Cvok se zcvok.
"Uklidni se, to je Tupec," řekla Štětka a s pistolí v ruce šla otevřít.
"Proč držíš tu pistoli?"
"To nemůžu jít ke dveřím s pistolí v ruce?"
"Ne, uvidí tě Tupec a ještě nás práskne, to by tak hrálo!" vykročil ke Štětce. "Ukaž, dej to sem!"
"No jo!" houkla Štětka a hodila po Cvokovi pistoli. Ale protože je Cvok pako, nechytil ji a pistole ho praštila do nosu. Zakymácel se.
No jo, co víc si přát! pomyslela si Štětka a zakoulela očima.
Štětka konečně otevřela dveře a zjistila, že to není Tupec, ale Matla se svou detektivní skupinou, který byl pohotový a dal Štětce ruce za záda. Postrčil ji za sebe, aby ji držel jeho kolega. Štětka se vzpírala, ale marně. Muž, který jí bránil v pohybu, byl moc silný.
A je to tu, pomyslel si Cvok. Na takovou situaci totiž dlouho nacvičoval a teď se mu to hodí. A hodí se mu i jeho "Záchranná sada", kterou před dvěma týdny vydražil na eBay.
Sada obsahuje dva šplhací nože, provaz, magnum, colt detectiv special, kladivo, brokovnici, vzduchovku, dva kulomety, jeden samopal, žvýkačky a iPhone. A to vše v tašce 2x1 metr o hmotnosti deset kilogramů!
A právě teď je čas to vyzkoušet. Do toho, Cvoku, nestuj jako socha! No tak, popadni tu tašku na stole za tebou!
Jedna, dvě, tři, čtyřy, pět,... počítal Cvok. Osm, devět, deset! Teď!
A potom už Matla viděl jen to, jak se kolem mihla šmouha - přesněji řečeno Cvok - a utekla po schodech nahoru.
Vběhl do Štětčina pokoje. Má vyzkoušené, že z vnější zdi místnosti se dobře skáče na vedlejší budovu - což je budova Detektivní kanceláře.
Vylezl oknem, v rukou už měl šplhací nože a lezl výš a výš, až se dostal k okraji okapu. Chytl se ho a visel za jednu ruku. Nebezpečné, ale ne pro Cvoka, tohle má nacvičené. Druhou rukou zandal nože do tašky. Potom se i druhou rukou chytl okapu a vyhoupl se nahoru. Šlo mu to překvapivě lehce. Až teď si uvědomil, že nože ještě potřebuje, takže je znovu vytáhl. Čekal ho totiž výstup na desetimetrovou budovu.
"Možná se malinko zapotím," pronesl si pro sebe. Když to řekl, připadal si jako opravdový drsňák, jak mu vlasy a tričko vlály ve větru.
"Támhle je!" uslyšel Cvok zezdola a než se stačil vzpamatovat, těsně kolem ucha mu proletěla kulka.
Do prdele! pomyslel si a jen tak tak zdolal pětimetrovou propast mezi ním a budovou Detektivní kanceláře.
Nože se zabodly do omítky, ale ne dost hluboko na to, aby Cvoka udržely, takže kdyby se nazachytil jednoho z mnoha okenních parapetů a neshodil při tom orchydej, určitě by teď už nežil. Ovšem ještě není zachráněn, Matla s jeho partou po něm pořád střílí a on - protože parapet ohnul - se už drží jen třemi prsty. A tak neváhá, vší silou zabodne jeden z nožů do zdi a parapetu se pustí právě včas, když se utrhne a s rachotem dopadne na zem.
Cvok najednou uslyšel vylekaný nádech.
Kruci, nejspíš to někdo slyšel! pomyslel si Cvok a pohotově vyšplhal nad okenní rám, aby ho někdo nezahlédl.
Z okna se vyklonila mladá žena - nejspíš nějaká sekretářka - a rozhlédla se kolem. Naneštěstí pro Cvoka se podívala i nahoru - a uviděla ho. Na chvíli zalezla, což Cvoka uklidnilo a už se začal připravovat k lezení, ale než se stačil vzpamatovat, sekretářka se vrátila s násadou od koštěte v ruce a začala Cvoka ze zdi seškrabovat.
"Ne... Ne! Ne..." kroutil se Cvok a snažil se vyhnout násadě. "Nech mě, ne, co to děláš!? Ty... Ty, ty... Héj!" Teď už se Cvok opravdu nasral. "Ale už!" zařval a kopl do koštěte, které sekretářka mezitím - neznámo proč - obrátila a jeho štětiny teď Cvoka lechtaly do lýtka. A jak kopl, násada od koštěte se jí zabodla do oka.
"Chyba," řekl si pro sebe Cvok a vykulil oči, když se ohlédl za sebe a zjistil, že sekretářku zabil.
Jen tak se zasmál a pomyslel si: No jo, já jsem prostě borec, a šplhal dál.
Nějakým zázrakem se dostal až na rovnou střechu s kulatým střešním oknem, použil své kladivo ze "Záchranné sady" a rozbil ho.
Ou, tohle nedopadne dobře, pomyslel si, když vzal provaz, zabodl do střechy nůž, provaz za něj zachytil a začal se spouštět dolů. Ne že by mu dělal šplh po laně problém, problém bylo spíš to, že se dostal do soudní síně, kde se zrovna soudil... Cvok vykulil oči. To nemůže být on! Ale je.
Cvok přistál na stole a shlížel na Tupce za stolem a advokátem po levé ruce. Ohlédl se a zjistil, že vedle soudcova stolu sedí Kretén a než to tady Cvok narušil, pravděpodobně něco povídal. Teď na něj ovšem kouká s otevřenou pusou.
"Omlouvám se, pokračujte," řekl Cvok rychle a začal šplhat nahoru po provaze - narozdíl od Tupce mu šplh po laně nedělal problémy. Už už se zdálo, že ho nechají jít, když vtom se zvedla žena sedící ve třetí řadě a ukázala na Cvoka prstem. Ještě něco zakřičela, ale to Cvok neslyšel, poznal v ní totiž matku Štětky a Hovada.
Cvok byl jako omráčený. Ona sice pořád dokola něco křičela - a podle pohybů rtů Cvok poznal, že pořád opakuje jednu větu - ale to bylo Cvokovi jedno, dokud si nevšiml, že za ním běží ochranka. Teď už ví, co Pumprdlika křičela. "To je ten zločinec!" zněla ta věta.
Všechny Cvokovy smysly najednou zase začaly fungovat, ale pozdě. Ano, došplhal se sice do půlky provazu, ale jeden muž z ochranky se odrazil od stolu před Tupcem, až mu skoro skočil na malíček, a naskočil na provaz co nejblíže ke Cvokovi.
Ten nebyl na odstředivou sílu připravený, a tak se mu zamotala hlava. Potom už jen cítil silný náraz do lopatek, a jak ho někdo nese chladnou chodbou.
Sice o tom ještě neví, ale Cvok je pod zámkem.

Mezitím se Tupec soudil.
"A co jsem měl jako dělat!?" rozkřikl se v soudní síni až to zadunělo asi už po milionté.
"Kolikrát vám to mám říkat, pane Blbců, nechte mluvit mě," umírnil ho znovu jeho advokát. Stoupl a odkašlal si. "Oběť ho týrala."
Jak to Tupec uslyšel, trhnul sebou. "To přec-"
"Já se vás z toho snažím vysekat, jak myslíte, že jsem zachránil před vězením toho chlapa, co vykrad trezor!?" rozkřikl se advokát šeptem a zakryl Tupcovi pusu rukou.
"Tak neříkejte, že mě můj otec týral, bylo to spíš naopak!"
"Chcete se z toho vykroutit, nebo ne!?"
Tupec nevěděl, jak odpovědět, a tak jen souhlasně zamručel.
"No... tak..." Vzpřímil se. "Tím chci jen říct, že když už je pan Blbců plnoletý, jeho otec na něj neměl nejmenší právo. Tady pan Blbců se ale chtěl odstěhovat, jeho otec mu v tom neustále bránil. Navíc se na jeho těle našly modřiny z potyčky - pravděpodobně s jeho již nežijícím otcem."
"Jo, jo, to je od něj. S ním, hlavně s ním. S ním jsem se pral nejvíc. A ten mizera vždycky vyhrál!" přitakal Tupec, ale moc věrohodně to neznělo.
Ovšem soudce vypadal jako po houbičkách. Možná po nich i byl, to není jisté, ale všem řekl, že jsou volná a bouchl kladívkem.
Tupec si to vyložil, jako že všichni mají nakázáno odejít, a tak si sbalil věci a odkráčel domů.
Poté už - bez obžalovaného - neměl soud žádný smysl, - překvapivě - a proto šli domů i všichni ostatní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Akky Akky | E-mail | Web | 15. dubna 2014 v 17:46 | Reagovat

,,rozkřikl se advokát šeptem" no dóbrý :DDD

2 izuleasasetka izuleasasetka | Web | 16. dubna 2014 v 13:50 | Reagovat

ale když byl na něj nasranej... :D a nemoh je nikdo slyšet, jinak by se prozradilo, že ho Patla netýral ;) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama