Debilov - kapitola 11.

24. června 2014 v 14:27 | S.L.M. |  Patla a Matla
NEOČEKÁVANÁ OSOBA

"A vážně si myslíš, že to byl dobrej nápad?"
"Žádnej strach, než se naděješ, jsem zpátky v Debilově," uklidňoval Hovada do telefonu Kretén.
Kretén je totiž právě teď u rodičů v Řáholci. Zítra má v Plínkově - hlavním městě Idiotské republiky - zkoušky. Chce se dostat na vysokou školu pro barmany a vvybral si zrovna tu nejprestižnější, která byla k mání, ale jeho rodiče jsou bohatí a slíbili mu, že než si najde práci, budou mu školu platit. Když se to dozvěděl, byl štěstím bez sebe, ale když mu řekli, že bude muset dojíždět do Plínkova, už moc nadšený nebyl. Takže si řekl, že si tam opatří nějaký ten byt, aby nemusel vstávat brzy na vlak. Horší to bylo se vztahem s Hovadem, bál se, že vztah na dálku nedokáží udržet, a proto se domluvili, že ve středu bude Hovado jezdit do Plínkova a Kretén bude jezdit na víkendy domů. Oboum se to zdálo jako dobrý plán, a proto už teď Kretén sedí s telefonem u ucha a na kuchyňské lince u rodičů a sleduje soutěž barmanů.


"Ty jsi nikdy moc rozumu nepobral, viď?"
"A to jako proč?" vyzvídal Kretén.
"Protože z Řáholce do Plínkova je to dál, než z Debilova, tak proč ta zajížďka?"
"Dlouho jsem nebyl u našich, takže když bych stejně vytahoval auto... Chápeš, co tím chci říct?"
"Jo takhle! Ale stejně je to praštěný. Co děláš?"
"Dívám se na televizi. Dávají "soutěže barmanů"."
"Tyjo... bude to takový divný, až tu nebudeš."
"Vždyť je to ještě daleko. Nejdřív odjedu na zkoušky, potom budu čekat na dopis - a víš jak dlouho to trvá - a pak bude maturita... A spousta dalších věcí!"
"No jo. A ještě prázdniny."
"Tak vidíš! A ty nadáváš už teď! Řeknu ti, někdy jsi dost zvláštní člověk."
"Hele, já už musím končit, potřebuju do sprchy a otce zavřeli, musím za ním ještě dojít a vyčíst mu, že jsem mu to říkal."
"A říkal?"
"Ne, ale snažil jsem se! A on mě jako vždy co? Neposlouchal!"
"Někdy je mi ho líto...." Kretén zavěsil. "Tak mami, tati, představte si! Cvoka Scvrnklse zavřeli!" oznámil rodině.
"Patří mu to!" zavovala naštvaně Kreténova matka, která umývala nádobí. Kretén se zatvářil udiveně a šel za otcem do obýváku. "Nevíš, co jí je?" zeptal se ho a ukázal palcem směrem ke kuchyni.
"Nevím, co jsi přijel, je taková celej den. Nechápu, co jí to chytlo," odpověděl otec a zakroutil hlavou.
"Já radši půjdu spát, zítra mě čeká dlouhá cesta. Dobrou ,mami!" zavolal Kretén do kuchyňe. Chvíli čekal, jestli mu matka neodpoví a když nic neslyšel, řekl otci dobrou noc a šel spát do svého bývalého pokoje. Chvíli vzpomínal na staré časy, jak sem lehával každý večer a probouzel se tu každé ráno a potom s pocitem blaženosti usnul.

KRETÉN

Jedu. Po dálnici. Nebaví mě jezdit po dálnici. Je moc rovná. A dlouhá. Její konec je daleko, ať jedete kamkoliv. Jedu. Po dálnici. Nebaví mě jezdit po dálnici. Je moc rovná. A dlouhá. Její konec je daleko, ať jedete kamkoliv. Jedu. Po dálnici. Nebaví mě jezdit po dálnici. Je moc rovná... dlouhá... daleko... kamkoliv...
Kamkoliv... Kamkoliv... Kamkoliv...
Třeba do Plínkova, ještě že už tam za chvíli budu. Za dlouhou... dlouhou... dlouhou chvíli.

"Já jsem ale idiot!" nadával si Kretén, když odcházel ze zkoušek.
Při praktickém zkoušení totiž upustil lahev na zem. Nechápal to, ještě nikdy se mu to nestalo. To byly ty nervy.
"Počkejte, počkejte!" uslyšel za sebou najednou Kretén a otočil se. Udýchaný profesor v šedém hábitu ho doháněl a ztěžka dýchal. "Chci vám jenom oznámit, že jste moc levej na tuhle prestižní školu. Nechceme vás, dělejte si, co chcete," oznámil mu a odešel.
Kretén za ním chvíli koukal a potom si řekl: "No... tohle není moc pozitivní, ale co, třeba mě dneska potká ně-" Zmlkl a nemohl se vynadívat. Hned naproti němu přes ulici stála dívka. Ano, dívka. Tohle se mu s Hovadem nestalo. Nezíral na něj jako na svatý obrázek, když ho poprvé uvidél. Ale ne! Kretén si celou dobu myslel, že jeho život bude plný posměchu a opovrhování, ale spletl se... Je to heterák!
A to by nebyl náš Kretén, kdyby hned nezačal spřádat nějaký plán na získání oné slečny. Důležité je zjistit, co právě teď potřebuje. Aha! Shání taxi, což znamená, že musím udělat zvláštní věc, říkal si.
A potom ji udělal.
Rozběhl se a běžel do silnice, přímo do cesty taxíku, který přijížděl pro onu krásnou blondýnku. Co by pro holku s ostnatým náramkem a džínovou bundou neudělal?
Samozřejmě neměl v plánu se zabít, jen ji chtěl trochu vyplašit a donutit taxikáře, aby ujel. Vběhl mu do cesty a taxík se skřípěním brzd zastavil. Vylekaný řidič ujel a dívka se Kreténovi vrhla na pomoc. Jeho rafinovaný plán je z jedné čtvrtiny dokončen.
Kretén si to maluje asi takhle: Zaprvé - seznámí se spolu tímto adrenalinovým způsobem, zadruhé - odveze ji, kam bude chtít, zatřetí - rozejde se s Hovadem a konečně začtvrté - začne chodit s ní. Zní to jednoduše, ale Kretén si dost dobře uvědomuje, že tak jednoduché to nebude. Zatím ji vlastně ani nezná, možná se z ní vyklube někdo jako Štětka, to by byl Kretén opravdu nerad a za tu naraženou kostrč by mu to nestálo. Hrozně ho to bolí, doufá, že se za chvíli objeví ona a zvedne ho ze země.
Dívka sice běžela, ale Kreténova bolest byla tak ostrá a hlasitá, že jedna sekunda se mu zdála jako tisíc let.
Konečně přišla a Kretén se s její pomocí dostal na nohy, oprášil si kalhoty a podíval se na ni. Až teď si všiml, jak je krásná.
Měla dokonalý úsměv, roztomilý rovný nosík, a ty oči... vypadaly jako modrá laguna za svitu měsíce. Její vlasy měly barvu toho nejzářivějšího zlata a Kretén na ni neustále koukal a nemohl se vynadívat.
Zabodla oči do země a botou šťouchala do imaginárního kamínku.
"P-promiň," vykoktal Kretén. "Moc čumím? Tohle totiž dělám normálně a to jen svědčí o tom, že nejsem normální, ale není to tak strašný, já jsem úplně normální... Aha, promiň, jsem Kretén," představil se.
A ona propukla v nezastavitelný smích.
"Zas tak vtipný to nebylo."
"Ne, promiň," omluvila se dívka a Kreténa napadlo, proč se omlouvá? To on tu má být za debila!
"To je dobrý," uklidňoval ji Kretén. "Ehm... Všiml jsem si, že máš celkem problém sehnat taxi a když se ti to konečně povedlo, vběhl mu do cesty nějakej idiot a taxík ujel," zazubil se Kretén. "Kam jedeš?"
"Daleko," povzdechla si.
"Já taky, do Debilova."
"Já taky!" rozzářila se. "Mám tam bratrance, jsem z Ameriky a jednou nebo dvakrát za rok vždycky přijedu, ale už jsem tu dva roky nebyla. Myslíš, že bys mě mohl vzít? Taxíky mě fakt nějak nemaj rádi."
"Jo, moc rád, ale pořád neznám tvoje jméno. Já jsem Kretén, to už víš. Teď ty!" vyzval ji, usmál se a oba nasedli do jeho auta.
"Kráva."
Cestou jí Kretén povídal o tom, jak se chtěl dostat na barmanskou školu, ale on upustil lahev a tak ho nevzali, ona mu zase vyprávěla o Skokanovi a o tom, jak se tam po dlouhé době setkají. V tu chvíli Kretén zbystřil. "O tom už jsem něco slyšel."
"Vážně!? Znáš Skokana!?" zeptala se Kráva nadšeně.
"Jenom z doslechu a navíc nevím, jestli ti můžu říct, co jsem slyšel, protože... víš co, jsi jeho holka a asi by nechtěl, abys to věděla. Ale ne! To jsem neměl říkat, teď mě asi zabije. Tupec mi vyprávěl, jak se muchloval se Štětkou v jejím pokoji. Rozešel se s ní, nevím, jestli spolu už zase chodí, protože jsou strašně nestálí. Ale prej se strašně pohádali, potom se tam objevil nějakej desetiletej kluk, co tvrdil, že je Štětčin syn a pak šel Tupec domů. Aspoň tak jsem to slyšel!"
Kráva se rozohnila. "Tak zaprvé, kdo jsou Štětka a Tupec!? A zadruhé, až Skokana uvidím, vymlátím z něj duši!" Bouchla si pěstí do dlaně a Kretén za volantem při tom nadskočil. "Jak? Vždyť je dvakrát větší a silnější, než ty."
"Mám černej pásek v karate." Teď už se zase usmívala a to se Kreténovi moc líbilo.
"Aha. Chtěla jsi vědět, kdo jsou Tupec a Štětka?"
"To bych moc ráda."
"Tupec je můj kámoš a Štětka jeho bývalá holka. Měli to strašně těžký. No, spíš Tupec to měl těžký. Nejdřív ho Štětka během dvou dnů vztahu podvedla s jeho vlastním starým plešatým ošklivým otcem, což vypovídá o velké pomatenosti a potom včera se Skokanem. Tupcovi ruply nervy a telepaticky se s ní rozešel."
Tohle Krávu začalo zajímat a už ani nebyla naštvaná. "Telepaticky?"
"Znáš to, takový to, jak člověk práskne dveřma, nebere telefony a oboum je jasný, že je konec a za tejden jeden druhýho vidí, jak se s někým jiným drží za ruce." Tohle neměl říkat, nastalo trapné ticho plné zvláštních nepopsatelných pohledů. Jednou za pět minut po sobě po očku koukli, ale jak zjistili, že se ten druhý dívá taky, rychle zrak odvrátili. Kreténovi ani Krávě to ticho nevadilo, takže se tomu ani trapné ticho říkat nedalo, bylo to spíš krásné ticho.
Kreténovi se ulevilo, když Kráva usnula, protože ji teď může nerušeně pozorovat. A proto jen co vyjel z dálnice, zastavil u krajnice, vypnul motor a zadíval se na ni. Tam u toho letiště si ji neměl šanci dostatečně prohlédnout, což ovšem neměl ani teď, protože na něj začal troubit kamion, který jel za ním a nemohl se svou šířkou projet, protože ve vedlejším pruhu se táhla kolona aut, kam až oko dohlédlo.
A proto se rozjel. Vlastně nejen proto, také protože neumí jezdit v noci, která se neodvratitelně blížila, a náhoda tomu chtěla, že se jim připletl do cesty Řáholec. A tak se rozhodl, že se zastaví na noc u rodičů.
Kreténovi se znovu ulevilo, a to když se Kráva pět minut před příjezdem k jeho rodičům probudila. Nerad by ji nesl, ne že by se jí měl strach dotýkat nebo by se bál, že by ji neunesl, ale měl strach, že by se probudila a naštvala se na něj.
Doma se s rodiči přivítal, představil jim Krávu a vysvětlil, jak se dostala do jeho auta, postěžoval si, jak ho mumlání učitelů u zkoušek znervozňovalo a kvůli tomu je neudělal.
Tu noc Kráva nemohla spát. Nesnesla totiž pomyšlení, že by si za ní Skokan našel náhradu. Převalovala se a kroutila se v posteli jako komár pod vlivem a nakonec pokusy o usínání vzdala. Místo toho se vydala ven a hodiny se procházela po městě, přitom vymýšlela, jak se Skokanovi co nejkrutěji pomstít a najednou jí něco napadlo. Bylo to tak prosté!
A tak se rozběhla, běžela, sprintovala k Prdelovic domu a co nejpotišeji, ale zároveň nejrychleji se vplížila do Kreténova pokoje. Našla jeho mobil, v něm, co potřebovala a teď mohla jít nerušeně usnout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Akky Akky | E-mail | Web | 3. července 2014 v 1:52 | Reagovat

Ohou, jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. :))

2 Lukáš Lukáš | Web | 3. července 2014 v 17:27 | Reagovat

[1]: i na mě to vcelku dobře zapůsobilo

3 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 4. července 2014 v 16:53 | Reagovat

[1]: No... To já jsem taky zvědavá :D ale pravděpodobně zase někdo umře :D nevím jak, ale však já už to nějak vymyslím :D

[2]: To jsem ráda, že se líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama