Leden 2015

Debilov - kapitola 13.

3. ledna 2015 v 16:42 | S.L.M. |  Patla a Matla
ŘEŠENÍ JEDNOU PRO VŽDY

Ne, Ne, Ne, Ne, Ne, Ne, Ne, Ne, Ne. To se nemělo stát. říká si Kretén. Jenom jsem to chtěl držet v tajnosti. Kdyby jsem jí to, já vůl, řekl, nebyly by problémy. Nenávidím Štětku, nenávidím! Ale ještě víc jsem naštvaný na sebe.
Kretén vystupuje z auta, stejně tak i Štětka. Společně s Krávou na sebe hází zlé pohledy, bombardují se jimi do obličeje, až konečně někdo z nich promluví. "Za to můžeš ty, Štětko!" zvolá Kretén startovací větu a všichni se začnou hádat, mluví jeden přes druhého a je jim jedno, že je nikdo neslyší. Občas by se daly zaslechnout věci jako: "Můžete za to oba!" od Krávy, "Co tě to vůbec napadlo!?" od Kreténa a "Tak proč jsi se mnou chodil!?" od Štětky, na což jí Kretén velmi hlasitě odpověděl: "Protože by se Kráva dozvěděla, že jsem byl teplej a už by mě nechtěla!"
Všichni ztichli.

Debilov - konec

3. ledna 2015 v 16:41 | S.L.M. |  Patla a Matla
EPILOG

Patla opravdu slyšel Matlův řev, protože už byl dávno vzhůru - bylo jedenáct odpoledne. A Matla je známý spáč.
Ten řev Patlu vyděsil, a tak ho zajímalo, odkud přichází. Rozhodl se tedy navštívit Matlův dům.
Vyšel ven, přeskočil plot mezi jejich zahradami a zaklepal na dveře.
Nikdo neotevíral. Nikdo neodpovídal.
Přiložil ke dveřím své velké ucho a zaposlouchal se. Žádné zvuky - zvláštní.
A protože se o Matlu opravdu bál, rozhodl se rozrazit dveře.
To ale nevěděl, že už jde Matla ke dveřím. A rozběhl se zrovna ve chvíli, kdy Matla bral za kliklu, což způsobilo to, že když Patla vyrazil dveře, ty Matlu převálcovaly a nikdo nevěděl, kde se právě nachází. Ani Patla, samozřejmě.
Patla Matlu hledal asi půl hodiny v jeho domě, a když ho nenašel, vrátil se zpátky domů. To ale nejdřív musel projít vyraženými dveřmi, pod kterými ležel Matla. A když to Patla zjistil, vystrašil se, protože Matla nevypadal zrovna živě.
"Áááhoj Matlo!" zakřičel a omdlel, spadl přímo na dveře, čímž je připlácl ještě více na Matlův nos a Matla, který už se začínal probouzet, znovu ztratil vědomí.
V tu dobu ale naštěstí šli kolem Tupec, Harant a Kretén, kteří zaslechli Patlův řev. Takže se šli podívat k Patlovu domu a hned vedle ležel Patla na dveřích, zpod kterých koukaly Matlovy boty. Všichni udělali obrovský facepalm a Harant vytáhl svůj super telefon o tloušťce deset centimetrů, výšce a šířce taktéž. Vysunul dvoumetrovou anténu a začal vytáčet číslo záchranky.
"Haló," řekl muž, který zvedl telefon.
"Dobrý den, jste dobrý? Potřebujeme dobrý doktory," řekl Harant.
"Ehm, ano, yes, no. Kam můžu přijet? Ehm, momentíček," Doktor si povídal se sestřičkou. "Ale doktore! Máte na sále pacienta!" rozkřikla se sestřička.
"Ale já tam chci a chci a chci!" namítal doktor.
"Ten pacient umírá!"
"Blbost, jen se trochu dusí. Dejte mu injekci."
"Jakou?"
"To je jedno, hlavně ať je to injekce."
"To nepůjde."
"A proč ne!?"
"Právě se udusil."
"Takže teď můžu jet ke zraněným?"
"Mohu mluvit?" vložil se do toho Harant, protože se Patla mezitím probudil.
"Ale jistě," odvětil doktor.
"Už se probudil, nemusíte jezdit."
"Tak ho praštěte cihlou! Už jsem u vás, oblékám se."
"Ne, to je v pořádku, zůstaňte kde jste!"
"Tak za pět minut, pá pá!" A zavěsil.
"Co budeme dělat!? Jestli přijede, odveze ho a praští cihlou!" řekl Harant.
"Cože!?" vyděsil se Patla a začal Matlu probouzet. Přitom si mumlal: "Mám já tohle zapotřebí? Takhle tu nikdy nebudu mít normální život, jestli budou do nemocnice přijímat takovéhle doktory. No tak už vstaň, Matlo!" zakřičel mu do ucha.
"Co, co, co je!?" Probral se.
"Zmiz, jestli tě tu najde ten doktor, co sem jede, asi umřeš!" plašil. I když se ho Harant snažil uklidnit tím, že mu nedali adresu, pořád to Patlovi ani Matlovi nedocházelo. A Matla řekl: "Ta k to je konec!"