KAPITOLA PRVNÍ

20. března 2015 v 1:49 | S.L.M. |  ten příběh :D
Kapitola 1.


"Och, moje hlava. Sam? Sam! Summer! Kde jsi!? Jsi tu!?"
Z vedlejšího pokoje slyším Isaiasův hlas. Hledá mě, ale já právě teď nemám sílu mu odpovědět. Jsem úplně vyšťavená z včerejší noci. Trochu jsme popíjeli, ale pak nám všechno došlo. Když se zpětně ohlédnu, nebylo to trochu. Bylo to fakt hodně! Mlhavě si pamatuju, že jsme někomu rozbili výlohu, ale nic nebudu říkat, třeba si na to Isaias nevzpomene. A kdyby jo, nenechám ho to zaplatit, proč by měl?
"Summer, tady jsi," řekne s úlevou Isaias, když mě najde v koupelně.
"Zvracela jsem," zachroptím. Bůhví jestli mi rozuměl, nepoznávám svůj hlas.
"No, to vidím." Pohlédne do mísy. "A teď mě omluv," řekne. A vyzvrací se taky. Začnu se neovladatelně smát.
"To není vtipné!" křikne a začne se smát také.
"Potřebuješ sprchu," řeknu mu, když se dosmějeme.
"Jo," narovná se. "To ty taky, běž první."
Chvíli se jen usmívám. "Dobře," řeknu nakonec, postavím se a začnu se svlékat. Osprchuju se, Isaias si mezitím vyčistí zuby, pak se prostřídáme.


Když si fénuji vlasy, všimnu si, že jsou jemně žíhané růžovou.
"Isaiasi?" oslovím ho váhavě. "Co je tohle?" Ukážu na své vlasy.
"Jo... No, k tomu ti můžu říct jenom to, že jsme včera potkali pár holek," odpoví mi.
"Áha. No jo, ale co já teď s tím?"
"Nevím." Přijde ke mně a zezadu mě obejme. "Sluší ti to." Políbí mě na tvář.
"Když já nevím."
"Vždyť to skoro není vidět. Vážně se mi to líbí." Dostanu ještě jednu pusu.
"Dobře."
"Jo?"
"Tak jo." Políbím ho na rty.
Najednou se mi začne navalovat, odstrčím Isaiase stranou a znovu se vyzvracím do záchodu.
"Ale kurva! Teď si musím znovu vyčistit zuby, to si ze mě někdo dělá prdel!" zanadávám.

Jo, to jsem já - Summer Fenechiová, holka, které největší problém je, že si musí znovu vyčistit zuby. Žiju na západě Pasadeny, pár stovek metrů od moře se svou matkou, se kterou stejně moc času netrávím.
Většinou jsem tady, v Isaiasově malém přízemním domku, kde si můžeme dělat co chceme a jak dlouho budeme chtít.
A kdo je Isaias? Vlastně ani nevím. Nebo vím? Vím kdo je, ale nevím kým je. Potkala jsem ho před dvěma lety, když se mě matka snažila dostat do školy. Pamatuju si jak jsem byla zmatená a nevěděla kam mám jít. On mi pomohl.
Abych řekla pravdu, zkazila jsem ho. Stali se z nás přátelé, kteří nikdy nepřemýšleli o vztahu. Možná si teď říkáte: Ale vždyť jsi se před ním svlékla, políbila jsi ho a on tebe!
Ale ne, my spolu nechodíme. Mezi námi je to velmi zvláštní, nikdo to nechápe, dokonce ani my ne. Jenom víme, že takhle to zůstane navždycky.
A jak že jsem ho to zkazila? Než mě Isaias potkal, dal by se považovat za nerda. Nebo taky ne. Každý ho totiž bral jinak. Někdo říkal že nerd je, někdo jiný naopak prohlašoval, že je jenom chytrej šťastlivec. A já? Pro mně to byl vždy jen můj Isaias. Každopádně, když jsme se po nějaké době mého studia na škole začali hodně přátelit, jeho absence v hodinách přibývala a přítomnost domácích úkolů ubývala. Po půl roce jsme oba přestali chodit do školy a já se "nastěhovala" k němu. Oficiálně tu nebydlím, jen tu trávím většinu svého času.
Isaias mi to nikdy neřekl, ale já vím, že někdy lituje že mě tenkrát na školní chodbě oslovil. Kdyby to totiž neudělal, měl by teď před maturitou, potom by šel na vysokou a měl skvělou práci, manželku a děti.
Takhle ho čekají jen útržky života, který mohl žít, kdyby mi tenkrát nic neřekl.
Je mi to tak hrozně moc líto, ale když se na mně usměje, vidím v jeho očích, že si myslí, že si vybral správně. On mě má rád. I já jeho, ale v hloubi duše cítím, že jsem mu něco ukradla a nesmírně se za to nenávidím. Ale myslím si, že už na to dávno zapomněl a teď si jen užívá. A to nikdy předtím nedělal, takže jsem mu přinesla alespoň něco jako náhradu za to, že všechno ostatní jsem mu sebrala.

Když si osuším vlasy a obléknu se, Isaias už na mně čeká v kuchyni se snídaní.
Křoupeme toast s vajíčkem, když vtom Isaias promluví: "Summer, přemýšlel jsem."
"Aha. A o čem?" Vypadá to nevinně, nejspíš se chce znovu zapsat na školu, aby udělal maturitu. Taky to mám v plánu, jen jsem mu to ještě neřekla.
"O nás"
Můj toast se zastaví v polovině cesty do mé pusy. Položím ho na talíř a zeptám se: "Je něco v nepořádku? Dělám něco špatně?"
"Ne, ty za to nemůžeš," - no to jistě - "jen nevím, co to vlastně děláme. Víš, bydlíme tu spolu, občas se líbáme, ale nechodíme spolu. Někdy se chováme jako milenci, jindy to nepřipadá v úvahu. Nejzvláštnější na tom všem je, že vždy dokážeme vycítit, jak se právě máme chovat. Nezacláníme si tu, jako by někteří přátelé v tak malém domě mohli, žijeme tu v naprostém souladu, jedna malá koupelna nám díky našemu nevyjasněnému vztahu taky nevadí a tak jsem si říkal," odmlčí se.
"Oh. Říkal jsi si, jestli bychom se neměli dát dohromady," dokončím za něj.
"Ano," přitaká Isaias opatrně. Bojí se snad toho, že kdybych odmítla, zničil by se tím náš úžasný vztah? Ale jemu asi tak úžasný nepřipadá, jestliže to chce změnit. Problém je v tom, že to já nechci, takhle se mi to líbí. Popravdě, líbí se mi být svobodná, nemít žádné závazky. Je to jako plavat v moři možností, létat nad tisíci světadílů a přemýtat, na který mě osud zavede. A i když to zní hloupě, existuje malé místečko v mé duši, které mě stále nutí věřit v pravou lásku. Nejradši bych ho vytrhla i s kořeny, protože vím, že nic takového není, ale usídlilo se tam a nehodlá za žádnou cenu odejít.
Povzdechnu si. "Hele, Isaiasi," začnu. "Mám tě ráda víc, než cokoliv na světě, ale tohle by neklapalo-"
"JAK TOHLE MŮŽEŠ ŘÍCT!?" zakřičí na mně a prudce ze zvedne, až jídelní židle zůstane ležet na druhé straně místnosti. Jeho reakce na větu, kterou mě ani nenechal dokončit mě přimrazí k židli a vteřinu poté se celá rozklepu. "Chci tě uchránit!" zvýším taky hlas. Ne tak jako on, ale dost na to, aby se náš rozhovor odteď začal nazývat hádkou.
"A před čím!? Před čím by jsi mě měla chránit!?"
"Před sebou, Isaiasi, chci tě uchránit před sebou! Neznáš mě, nevíš, jaká jsem!"
"Blbost! Znám tě nejlíp ze všech lidí, které jsi kdy potkala! A nejspíš o tom ještě nevíš, ale to, co jsme si vybrali, je špatný!"
"Co tím chceš říct!?"
"Kvůli tobě jsem teď v téhle díře! Kvůli tobě jsem tady!"
"Ó vážně!? Tak to bys možná rád slyšel, že tohle sis vybral sám! Já se tě neprosila nechat školy!"
"Sam, ty to nechápeš! Já - tě - miluju!" zařve, jako by z toho obviňoval mě.
"Ne, nemiluješ! Ten, koho jsem z tebe udělala, mě miluje! Ale ty ne! Znám tě, jsi klidný, vyrovnaný a chytrý! A tenhle kluk by se nikdy nezatahoval s holkou, jako jsem já!"
"Neříkej mi, co cítím! Nevíš to! MILUJU TĚ!"
"Nemiluješ!"
"Jo!"
"Ne!"
"Ano, Sam, miluju!"
"Jdi se vycpat!" zakřičím z plných plic, abych ze sebe dostala všechen vztek, ale bohužel to nepomůže.
"Kam jdeš!?" houkne na mně Isaias, když odcházím z kuchyně.
"Jdu si sbalit věci, vracím se k matce, protože my dva tu spolu nevydržíme už ani minutu bez toho, abychom se nepozabíjeli, protože přesně to bych udělala, kdybych neodešla!" Balím si věci do sportovní tašky. Otvírám a zavírám šuplíky, beru si věci, které nevnímám, zaháním slzy. Teď ne.
Odcházím z ložnice, ale Isaias se opírá rukama o rám dveří. Nic neříká, jen stojí a svaly na rukou se mu rozčílením třesou.
Strčím do něho. Je tak vyčerpaný, že se nechá odstrčit, ale běží za mnou do chodby.
Vyjdu ven a prásknu za sebou dveřmi. Teprve teď si uvědomím, že jsem celou dobu zatínala každý sval v mém těle.
A než si to uvědomím, mé tělo se otáčí, má ruka sahá na kliku a rychle otevírá dveře, mé nohy mě nesou k Isaiasovi a mé rty ho líbají. Ale ne jako předtím. Teď je to jiné než kdykoliv jindy. Líbám ho zoufale a vášnivě, cítím potřebu to takhle dělat. On mi tvrdě polibky oplácí, drsně si jazykem proráží cestu mezi mými zuby. Z úst mi pronikne slabé, leč tíživé zasténání. Ví že chci víc, tak mi jezdí silnýma rukama po zádech já mu na oplátku vjíždím prsty do vlasů a cuchám mu je.
Prudce se odtáhnu a jemně ho chytím za ruku. Poté ho pustím, a když odcházím, v ruce mu zůstane můj řetízek a přívěsek ve tvaru slunce, které mi kdysi dal.

Tak tohle je konec?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Íza!s Íza!s | 21. března 2015 v 22:55 | Reagovat

Proč mi to připomíná Beth a Isiaha? :D

2 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 22. března 2015 v 21:07 | Reagovat

[1]: :D můžu tě ujistit, že je to celé z mé hlavy ;) :D

3 hellboy hellboy | Web | 2. dubna 2015 v 0:10 | Reagovat

promiń že se teď nezmini k tvému příběhhu, ale zajímá mě tvůj názor a potřebovala ybch třeba tvůj facebook nebo tak něco kde se můeme popovídat:-)

4 izuleasasetka izuleasasetka | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 14:01 | Reagovat

[3]: dobře, na facebooku se jmenuju Saša Martinů, napiš :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama